Jízdenka
Jela jsem ČD, protože jsem od nich měla nejlevnější jízdenku. Koupila jsem celodenní s O2 slevou, takže mě to vyšlo na nějakých 267,- Kč. Jízdenku jsem koupila přes internet a ve vlaku stačilo jen pak ukázat z mobilu jízdenku nebo Inkartu. Více info o akci zde.
Cesta tam
Domluvila jsem se kamarádkou Hančou, která měla se mnou kousek společnou cestu. Sedly jsme si do prázdného kupéčka. Vlak byl trochu novější, měl klimu, elektrické zásuvky, sedačky pohodlné. Během 5 minut si k nám přisedli 4 chlápci, kteří byli otravní jak osina v zadku. Od začátku byli hluční, svoje věci měli nacpané různě po igelitkách a některý z nich nevábně "voněl". Do toho otravovali blbýma kecama typu: "Slečny nechcete bonbón?"
"Týýýjo si potřebuju nabííít mobil a nemám tu zásuvku, hele máš tam zásuvku?" -> protože zásuvky byly jen u okna, tak se nás zeptal, jestli by si tam mohl nabít mobil. Se svolením dodal něco jako:"Jo díky, tak já si to tam střelím."
"Pardón, že vyrušuji, ale mohli by jsme si pustit dývýdýčko? Že by jste si trochu posunuly věci na stolečku a by jsme si pustili dývýdý." -> Na to jsem už podrážděně reagovala jasným ne, že my sedíme u okna, tak mají smůlu.
Po tomto rozhovoru se tyhle kreatury zpakovaly do jiného kupé a zbytek cesty byl klid :)
Tim Burton a jeho svět
Když jsem dorazila na Staromák, zděsila jsem se, jaká řada se stojí na výstavu. Asi třičtvrtě hodiny jsem čekala, než se dostanu k pokladně. Slunko pražilo, ale bylo fajn, že lidem stojící v řadě nabízeli vodu.
Po tomto rozhovoru se tyhle kreatury zpakovaly do jiného kupé a zbytek cesty byl klid :)
Tim Burton a jeho svět
Když jsem dorazila na Staromák, zděsila jsem se, jaká řada se stojí na výstavu. Asi třičtvrtě hodiny jsem čekala, než se dostanu k pokladně. Slunko pražilo, ale bylo fajn, že lidem stojící v řadě nabízeli vodu.
Když jsem se konečně dostala dovnitř, jestě jsem chvíli musela čekat, než jsem se dostala na expozice. Mezitím jsem měla možnost mrknout se do sklepa, kde se promítaly filmy Tima Burtona nebo jsem si mohla zajít do čítárny. Výstava byla skvělá, ale byla jsem otrávená přelidněnými místnostmi. Za prvé bylo tam kvůli toho vedro a také jsem se nemohla moc zdržovat dlouho u exponátů. Celkově můžu říct, že Burton má talent a dost se mi líbily jeho básně.
Fotit se tam nesmělo, tak má jen pár úlovků.
Cestou na místo jsem bloudila a čas mi ubýval. Nakonec jsem to asi po hodině a něco našla. Zaplatila jsem studentské vstupné 170,- Kč. Na recepci slečna řekla, ať si odložím všechny věci do skříňky a že si můžu vzít pár drobáků pak do neviditelné kavárníčky.
Provázel nás nevidomý Ondra. Žasla jsem nad tím, že jsem nevydala ani hlásku a on věděl, kde zrovna stojím. Provedl nás různými místnostmi např. byt, ulice, příroda. Občas se mi stalo, že jsem narazila do návštěvníků. Pří chůzi jsme se drželi zdi, která nás vedla do dalších místností. Až jsme se "rozkoukali" vzal každého Ondra za ruku a zatočil s ním, že jsme se ocitli ve volném prostoru. Pak nás navigoval podle zvuků např. tleskání a hvízdání. Ke konci jsme se dostali do místnosti "výstava", kde jsme si ošahávali různé sochy a poznávali, kdo nebo co to je. Pak jsme si sedli do kavárny a kecali jsme s Ondrou, který nám mezitím připravoval pití :)
Na Dyzajn Market jsem došla až kolem 20 hodiny a většina stánků už byla sklizena. Snažila jsem se aspoň z těch zbylých vytěžit nejvíc. Vzala jsem si od autorů vizitky a koupila jsem si tam dvě věci: brož a naušničky. Z toho, co jsem prošla mě zaujali tito tvořilkové:
- Skynet - počítačové a steampunkové šperky
- Psychee
- Ilona Fiurášková - Acid Designs -> parádní svítící šperky
- Studio Malíská -> originální hrnky
Zleva: brož ze SKYNETu a naušky od PSYCHEE
Pak jsem se ještě procházela po Praze, protože mi jel vlak až 22:26. A musím říct, Praha je úžasná večer. Méně lidí, menší provoz a krásně osvětlené Václavské náměstí tomu dávají šmrnc.
Cesta zpět
Cesta zpátky byla pro mě taky zážitek, protože jsem jela v kupé, kde nešlo otevřít okno, takže jsem se celé 4 hodiny pekla jak kuře v troubě. Když se vlak rozjel, slyšela jsem nějakého cizince řvát: "Help! Please! Stop!" V hlase se už měl na krajíčku a s mým údivem mu vlak zastavil. Byl to totiž poslední vlak, co jel ten den z Prahy. Během cesty jsem několikrát usnula a budili mě uřvaní Poláci. Dokonce v jednom kupé se hrálo na kytaru a zpívaly se cikánské písně. Průvodčí je během cesty 2x dobře seřvala. Do Ostravy jsem dorazila kolem druhé hodiny ranní a čekala jsem ještě asi 20 min na tramvaj.
